Pavlačový dům Šámalova 87

Pohled na dům Šámalova 87 ze dvora. Přestože byly Židenice v 19. století dělnickým předměstím Brna (a díky tomu se staly největší obcí Rakouska-Uherska), pavlačových domů v nich napočítáme na prstech jedné ruky (konkrétně 3).

Pavlačový dům na Šámalově ulici č. 87 v Brně je jen malý krůček od definitivní demolice. Zmizí tak jeden z pouhých tří (pravděpodobně) pavlačových domů v brněnských Židenicích. Dům ve vlastnictví městské části uvolní místo pro výstavbu nové školy a školky.

Historie

Šámalova ulice kopíruje původní trasu ze Zábrdovic do Juliánova, která v prostoru po změně hkratastrálních hranic dnes patřícímu k Židenicím, vedla vlastně po břehu řeky Svitavy. Bývalé koryto bylo v souvislosti s regulací řeky ve 30. létech 19. století zasypáno a zbyla z něj pouze líně tekoucí Svitavská strouha, která podzemím při Šámalově ulici protéká dodnes.

Zatímco na mapách ze 70. let 19. století zůstává území ještě nezastavěné a rozparcelované na jednotlivá políčka, okolo roku 1900 se na nároží dnešní Krokovy a Šámalovy ulice objevuje první zástavba. Vzhledem k podobě stavby tak je možné předpokládat, že pavlačový dům Šámalova 87 tu byl v 90. létech 20. století postaven doslova na zelené louce.

Pravděpodobně jedinou významnější změnou v průběhu staletí byla výstavba navazujících domů Šámalova 85 a Krokova 52 a 52a cve 30. létech 20. století. Domy zřejmě patřily stejnému majiteli (možná městu), neboť byly svojí šedou omítkou, částečně okny a zejména jejich opaxitovými obklady vzhledově sjednoceny s domem Šámalova 87. V této podobě domy přetrvaly až do 10. let 21. století (tedy takřka 90 let), kdy došlo k odprodeji domu Krokova 52a jeho majitelům a posléze k renovaci fasád a změně barvy a některých prvků.

V roce 2023 rozhodla městskán část Židenice o výstavbě nové mateřské a nižšího stupně základní školy a vzhledem k nedostatku vhodných parcel jakož i podudržovanosti pavlačovaného domu byla jako nejlepší vyrianta vyhodnocena demolice původního domu a výstavba školy na jeho místě a v prostoru jeho dvora.

Svoji fasádou z ulice dělnický pavlačák poněkud klame. Druhotně byl ve 30. létech 20. století sjednocen omítkou i opaxitovými obklady oken s nárožním domem Šámalova 85 a jeho sourozenci Krokova 52 a 52a.

Popis

Pavlačový dům Šámalova 87 v Brně Židenicích má na půdorysu přibližně 27 m × 11 m jedno podzemní a dvě nadzemní podlaží, nad kterými se nachází půda uvnitř sedlové střechy. Centrálně umístěné schodiště spojuje ze dvora přízemí s pavlačí po celé délce domu. Z pavlače se původně vstupovalo do šesti samostatných bytů tvořených vždy kuchyní a jedním pokojem obráceným do ulice, v přízemí bylo bytů pouze pět, prostor jižně od schodiště byl využit pro asymetricky umístěný průjezd do dvora. K domu patřila též samostatně stojící prádelně na pomezí dlážděného dvora a jedné ze dvou zahrad za domem.

Šámalova 729/87. Co se stane s krásnou smaltovanou tabulkou, až začne demolice?

Židenice mají bezesporu svého genia loci. A pavlačák na Šámalově je jeho součástí, stejně jako někteří jeho usedlíci.

Soudě dle zvonků, nacházelo se v tomto domě původně 11 bytů a nebytových prostor. Jejich nájemníci se až na světlé výjimky příliš nezatěžovali tím, uvádět svá ctěná jména. Většinou se tu stejně nezdržovali na moc dlouho. Za opravu domovního telefonu kusem plechu by se na bytovém odboru mohl někdo snad i stydět.

Radostné maličkosti z ulic mého dětství mizí v propadlišti dějin. Tak aspoň jedna fotka na rozloučenou.

Do domu se vcházelo veskrze fádním průjezdem se dřevěnými vraty.

Život zde byl drsný po staletí, a to až dodnes. Pro pomluvy, sváry i nesváry, kouzla, nadávky a kletby tu nikdo nemusel chodit daleko. Stačilo třeba k sousedovým dveřím…

První náznaky demolice domu na počátku září 2025.

Jsou prý ve Druhém Brně oblasti, ve kterých mají i domy svá citlivější místa jako lidé. Třeba bradavky…

Jak se píše na starých pohlednicích, toto je celkový pohled. Nikdo už nespočítá, kolik lidí tu prožilo pár týdnů nebo desítky let svého života. Kolik párů nohou dupalo po kamenných schodech a kolik dětí školou povinných objevovalo tajemná zákoutí zarostlé zahrady za domem.

Drobnou radostí, která zmizí současně se samotným domem, je přistavěná prádelna ve dvore., která sloužila obyvatelům všech bytů nerozdílně.

Kromě vydlážděného dvorku se za domem nacházely ještě dvě zahrádky oddělené půtky. Kdysi asi produkční, později okrasné a rekreační a nakonec romanticky zpustlé.

Modré kachličky jsou typické pro koupelny, zde ovšem šlo o kuchyni.

Obvyklý úkaz - představa, že barokní klenba učiní byt útulnějším - se svým obvyklým efektem: neučiní.

Při výstupu ze dvora na pavlač sledovali obyvatelé domu každý den přehlídku komínů a střech Dolního Cejlu. Může snad vůbec existovat hezčí výhled z domova?

Ve standardní výbavě pavlačového domu nesměla chybět dvojice záchodů v prevétovém rizalitu na konci pavlače.

Pohled po délce pavlače od jihu k severu.

Původní byty byly skutečně malé. Tvořila je pouze kuchyň, přístupná bez předsíně rovnou z pavlače a jediný, do ulice obrácený pokoj. Záchod byl na pavlači, prádelna ve dvoře, uhlí ve sklepě a místo koupelny mířili chudí obyvatelé z Židenic do Zábrdovických městských lázní.

Nedostatek prostoru řešili obyvatelé ve 2. polovině 20. století spojováním dvojic bytů do relativně důstojných prostor.

V takto propojených bytech se obvykle našel ve „druhé kuchyni“ prostor i na vybudování miniaturní koupelny a záchodu.

Nutno uznat, že výhled tu byl náramný, přes Šámalovu ulici na funkcionalistické domky o pár desetiletí mladší.

V jediném pokoji této velikosti obvykle žila celá rodina. Někdy čtyřčlenná, jindy třeba osmičlenná.

Pokud byt obývala dvojice bez dětí (ještě nebo už), případně vdova nebo vdovec, běžně pronajímali prostor k životu ještě dalším podnájemníkům. V extrémních případech dělníci v bytech spali dokonce na směny ve stejných postelích.

Úprava stvořila na počátku 21. století z nejsevernějšího bytu na pavlači byt etážový - to když si nájemníci se svolením města vybudovali na půdě malou vestavbu připojenou schodištěm.

Po posledních nájemnících toho na Šámalově nezbylo mnoho. Ale zvolání „já jsem v tom nevinně“ jako by vycházelo z útrob samotného domu.

Půda s klasickými, prozaickými krovy. V Králově Poli, Zábrdovicích nebo na Starém Brně je možné takových půd pavlačových domů navštívit desítky. V Židenicích ale byla tahle půda vlastně raritou.

Komentáře: